Standa Luňák
Matka mě vrhla na svět léta páně devatenáctistéhoosmdesátisedmého roku. Jako mladé páže mě kromě vojenské techniky a dinosaurů zajímaly hlavně panenky. Do současnosti se na tom mnoho nezměnilo. Dinosaurů poznám stejně jako tehdy, tanky hraju on-line a stále si hraji s panenkami. V krátkém období zvaném puberta, kdy jsem se mylně domníval, že je na světě něco zajímavějšího než dinosauři (dnes už jsem moudřejší) jsem zjistil, že vysocí kudrnáči, kteří tancují a hrají na klavír jsou žádanou komoditou. Z této doměnky mě ovšem záhy vyvedl úřad práce.
Z tohoto období mi zbyla po matce zděděná chorobná závislost na tanci, které jsem se již nedokázal zbavit, všeobecný přehled o fauně ranných druhohor a panenka, která se mnou usíná.
Mé taneční já dosáhlo před pár lety plnoletosti a s nadějí doufám, že nás takových bude víc...